Zbyněk Zajíc z Házmburka
Zakladatelem házmburské větve rodu se stal druhý syn Oldřicha III. ze Žebráku jménem Zbyněk Zajíc. Obdržel přízvisko Zámořský (Transmarinus), pravděpodobně totiž navštívil svatou zemi (Palestinu).Do roku 1320 držel v zástavě královský hrad Nižbor (patřil do tzv. královského loveckého hvozdu k hradu Křivoklát). Téhož roku obdržel za panství Nižbor od krále Jana Lucemburského vsi Praskolesy, Sedlec, Tlustice, Kotopeky, Lhota, Libosněn a Jesenice, kterými notně rozšířil panství svého hradu Žebrák. V říjnu 1327 doprovázel Zbyněk Zajíc se svým bratrem Oldřichem IV. Zajícem pětiletého prince Jana Jindřicha na jeho svatbu s dcerou Jindřicha Korutanského do Korutan. Roku 1331 vdával dceru Škonku za Protivu z Neumětel (či Beškovic) z rodu Běškovců z Běškovic. S tímto rodem byli později Zajícové z Házmburka sňatky spřízněni několikanásobně.
V roce 1335 (nebo 1336) koupil Zbyněk Zajíc od krále Jana Lucemburského hrad Klapý za 2300 kop grošů (možná úhrada králova dluhu).
Roku 1336 vyměnil Zbyněk Zajíc panství Žebrák (hrad Žebrák, Hředly, Lhota, Chodouň, Tlustice, Bíleč, Zábdiší, Bavoryně, Praskolesy – část a Sedlec – část) za královské panství Budyně (hrad Klapý, Libochovice, Klapý, Radověsice, Lhota, Poplze, hrad Budyně, Budyně, Žabovřesky, Písty, Břežany, Vrbka, Roudníček). Hrad Klapý postavený rodem pánů z Lichtemberka Zbyněk Zajíc velmi výrazně přestavěl, rozšířil a podle rodového přízviska a podle dobové módy přejmenoval na Házmburk (Hasen – burk = Zajícův nebo Zaječí hrad).
V tomtéž období obdržel od krále Jana Lucemburského dědičně dvorský úřad truksase (stolníka), který zastával vždy nejstarší člen rodu. V dubnu 1337 byl Zbyněk Zajíc v malém doprovodu markraběte Karla (IV.) při jeho cestě (byl to vlastně útěk před nevůlí jeho otce Jana Lucemburského) do Tyrol a dále do Itálie. Karel (IV.) se v Itálii domohl vlastního panství a živil se prakticky jako kondotiér (hlavně byl spojencem Benátčanů). V září však dostal Karel (IV.) zprávu, že se může vrátit se ctí domů. Zbyňkovi Zajícovi přenechal starost o svůj sbor 400 rytířů i plnou moc pro mírová jednání jako pánovi Belluna a Feltre. Zbyněk se vyskytuje jako místodržící Karlových lombardských měst ještě roku 1341. V roce 1345 se připomíná už v Čechách ve významné funkci popravce litoměřického kraje.
Roku 1346 se ujal Karel IV. po smrti svého otce v bitvě u Kresčaku (Crécy) vlády v Čechách a začal budovat svůj dvůr.Zbyněk Zajíc z Házmburka se stal mistrem komory a v letech 1350 – 1361 je často uváděn jako nejvyšší mistr komory. Byl blízkým spolupracovníkem císaře Karla IV. a členem jeho rady (na dnešní poměry – vláda). Komora byla centrálním nervem finanční správy. Evidovala důchody z nejrůznějších zdrojů i všechny výdaje. Agendu vedli mistři komory v čele s nejvyšším mistrem.
S mírnou nadsázkou lze tedy říci, že Zbyněk Zajíc byl Karlovým „ministrem financí“ a samozřejmě členem úzké skupiny věřitelů schopných císaři vypomoci rychlými půjčkami. Vzhledem ke své funkci se pohyboval téměř nepřetržitě v císařově blízkosti a tedy vzhledem k tehdejšímu způsobu vlády „ze sedla“ nepřetržitě cestoval. 4.3.1349 byl při uzavření manželské smlouvy Karla IV. s Annou Falckou. Roku 1352 obdržel v Manství hrad Kamýk.
Do období života Zbyňka Zajíce z Házmburka se řadí dvě důležité heraldické události. První z nich je vznik erbovního souboru 115 do kamene vytesaných a kolorovaných znaků v drtivé míře starých českých rodů. Tvoří výzdobu znakového sálu hradu Wenzelsburk ve městě Lauf nedaleko Norimberka. Soubor nechal pořídit majitel hradu císař Karel IV. asi v polovině 50. let 14. století. Je paradoxní, že nejvýznamnější česká heraldická památka z této doby se nachází na území Německa. Karel IV. zde nechal zvěčnit erby převážně svých dvořanů, proto zde nechybí ani erb Zbyňkův.
Zbyněk Zajíc z Házmburka si někdy v polovině 14. století svůj erb upravil podle svého rodového přízviska. Tento erb zůstal již beze změn až do vymření rodu. Rod střídal ve čtvrceném štítě pole zlaté s černou kančí hlavou s modrým polem se zlatým zajícem. Pořadí polí se měnilo.
Hrad Házmburk
Hrad Házmburk čili Klapý v době, kdy jej získal Zbyněk Zajíc nebyl nijak velký. Byla to nevelká obdélná dispozice tvořená vysokou a silnou plášťovou zdí (která nebyla prolomena ani jediným oknem) se zaoblenými nárožími a čtverhrannou věží uprostřed, která byla vysoká původně asi jen do úrovně hradeb (možná měla dřevěnou nástavbu). Vše je postaveno z místního čediče. Užití hradu s plášťovou zdí ve své čisté podobě je v Čechách (a v severních obzvlášť) vzácné. V okolí se mu blíží typem snad jen hrad Opárno. Hrad měl hlavně vojenský význam a funkce šlechtického sídla byla nepochybně vedlejší.
Po získání hradu rodem Zajíců byl hrad znamenitě přestavěn a rozšířen. V jádře hradu byla výrazně zvýšena čtverhranná Bílá věž (dostavěná ne z čediče, ale z tesaného pískovce) a postaven patrový palác na jižní straně. V jeho patře se dochoval sedlový portálek asi z druhé poloviny 14. století, který sloužil jako vstup do paláce. Ještě roku 1866 tu prý existoval rytířský sál, byť už se zhroucenými stropy. Jádro obsahovalo ještě další dvě palácové budovy a zachovanou cisternu s nálevkovitě rozšířeným ústím, vyzděnou z kvádrů (studna zde byla technicky neuskutečnitelná). Všechny budovy jádra včetně Bílé věže byly z obranných důvodů přístupné jen z patra a byly tedy spojeny pavlačí a můstky. Hlavní plášťovou hradbu obklopil parkán a na konci hřebenu vzniklo západní nádvoří s nejméně dvěma mladšími budovami a dochovaným sklepem.
Zajícové věnovali velkou péči též opevnění přístupové cesty a předhradí. Vstupní cesta procházela na severní straně kopce ještě hluboko ve svahu první branou a pak stoupala k novému východnímu předhradí ke druhé bráně. To bylo opevněno novou hradbou ve tvaru kapky. Zde se dodnes tyčí druhá velká hradní věž postavená celá z čediče a proto zvaná Černá. Je okrouhlá a zbytky krakorců potvrzují, že byla asi ve 2/3 své výšky opatřená ochozem vysazeným na konzolách. Byla přístupná také až v úrovni prvního poschodí a přicházelo se do ní asi po dřevěné pavlači. Pod ní je dochovaná druhá hradní cisterna (kruhová – původně snad studna). Cesta odtud stoupá přes vyvýšené prostranství, kde se ještě v 19. století nacházely zbytky budov, k vlastnímu jádru.
Na jižní straně kopce nedaleko hradu se nachází poměrně rozlehlá plošina, na níž byl postaven kostelík sv. Mikuláše sloužící jako hradní kaple (nedochoval se). V jeho těsné blízkosti stojí zbytek mohutné hranolovité věže, jejíž doba vzniku je nejistá. Je však zřejmě starší než hradby, které od ní vedou a ohrazují celou plošinu. Zachovaly se v nich otvory po konzolách, na nichž spočíval dřevěný ochoz. V jižní části zpevňuje hradby malá hranolovitá bašta.
Hradby chránily městečko zvané Podhradí, které vzniklo zřejmě na počátku husitských válek. Házmburk totiž nebyl schopen poskytnout ochranu několik kilometrů vzdálenému městskému středisku panství – Libochovicím. Proto v tomto období bylo založeno těsně pod hradem na jižní straně kopce toto sídliště. Po uklidnění válek ve 2. polovině 15. století zřejmě zaniklo.
Hrad Házmburk představoval jednu z největších nejmohutnějších a nejpevnějších hradních staveb své doby. Díky své výhodné a dominantní poloze na osamělém a vysokém kopci byl prakticky nedobytný.
Citace je výňatkem z knihy Marka Rubeše věnující se genealogii rodu Zajíců mající vztah k libochovickému panství.